Sen snad každého malého kluka je závodit v autech. Splní se to však jen malé hrstce z nich. Roman za pár dní oslaví patnácté narozeniny, přesto se o něm mluví jako o jednom z největších talentů českého motoristického sportu. Ono se ale není čemu divit, má toho za sebou už poměrně hodně. A všichni věří, že to nejlepší teprve přijde.
Všechno to začalo tak trochu náhodou. Roman se svými dvěma bratry vyrazil na motokáry, aby si vyzkoušeli, o čem to vlastně je. „Jeden známý nám řekl, že jsme docela dobří a měli bychom vyzkoušet pár závodů,“ vzpomíná s úsměvem rodák z Valašského Meziříčí. Kluci to vzali vážně, pořídili si kombinézy, helmy a vyrazili vstříc novému dobrodružství. Jak už to ale bývá, ne všichni u nového koníčka vydrželi. Nakonec zůstal jen Roman, který v podstatě od prvního závodu dával najevo, že je v něm mnohem více, než v „obyčejném“ klukovi, který si sem tam zajede pár okruhů.
Bylo jen otázkou času, kdy Roman vyrazí na první závody do zahraničí, aby se poměřil s daleko větší konkurencí. I tam však od začátku vyhrával. „Měl jsem trenéra, který také v zahraničí jezdil a měl tam kontakty. Na závody vás nikdo nezve, hlásíte se sami. Ale musíte mít samozřejmě soudnost, když byste dostávali tři vteřiny na kolo, tak se tam necpete,“ vysvětluje Staněk, jak to chodí ve světě motokár. Hned v roce 2015 získal první místo ve finále italského poháru a kdo snad ještě pochyboval, měl definitivně jasno – tenhle kluk je vážně obrovský talent!
Kdo by si však myslel, že jezdit motokáry je procházka růžovou zahradou, spletl by se. Už v těchto „dětských“ kategorií musí závodníci tvrdě trénovat a pracovat na sobě. Tím spíš, že motokáry nemají být poslední zastávkou v jejich kariérách, v ideálním případě by se měli zastavit ž ve formuli 1. I když tam je cesta velmi, velmi dlouhá a pořádně trnitá. „Dnes nemám čas už vůbec na nic. Přijdu domů ze školy, jdu si zacvičit a pak buď trénuju, nebo mám závody. Posilovna, kolo, běhání. Nic víc nestíhám. Kromě školy, to je jasné,“ uculuje se žák deváté třídy základní školy Zašová. Právě školní docházka je pro Romana nutné zlo. „Nejraději bych jen závodil, to je jasné. Ale vím, že to nejde. Školu zvládám. S panem ředitelem a učiteli jsem domluven, že si jednou za čas vše doplním, sešity, učení. Moc jim děkuji, že mi takto vycházejí vstříc.“
V nadcházející sezóně čeká Staňka dosavadní vrchol jeho kariéry a vlastně i zlom. Z motokár přesedl do formule 4, kde se stal členem týmu US Racing – Charouz Racing System by Sauber Junior Team. Naskočil tak do unikátního programu, který by měl v ideálním případě vyvrcholit u týmu Sauber F1. O tom, že se ocitl v dobré společnosti svědčí i fakt, že úřadující šampion F4 Lirim Zendeli je právě z tohoto týmu. „Testoval jsem už v Barceloně a v Itálii a dojmy jsou dobré. V motokáře je všechno rychlejší, ve formuli si zase musíte dávat daleko větší pozor, kde brzdit, jak točit volantem, abyste autem neškubali a tak dále. Ale dá se říct, že stopa je velmi podobná, jako v motokárách.“ První tři, čtyři závody v nové sezóně se prý chce Roman hlavně rozkoukávat. Pak už si ale dává celkem vysoké cíle. „Každý závod bych se chtěl umisťovat na stupních vítězů v kategorii nováčků. A ke konci sezóny bych rád na pódiu v hlavních závodech.“
Je zřejmé, že Roman by se jednou rád podíval do formule 1. Podle něj je reálné, aby to v dohledné době dokázal dalších Čech a usadil se v seriálu na delší dobu. „Nechci to nějak zakřiknout. Samozřejmě to je můj sen. Ale kdyby se to nepovedlo, chtěl bych v motorismu zůstat. Ať už by to byla „gétéčka“, vytrvalostní závody jako Le Mans a podobně. Ale jo, formule 1…hm, tam chci být,“ zasní se mladík, který to má v hlavě neuvěřitelně srovnané. Dobře si uvědomuje, že právě hlava mnohdy rozhoduje o úspěchu či neúspěchu.
